Hlavní náplní bioniky je vytvořit velmi úzkou vzájemnou vazbu mezi biologií a technikou s přirozenou vazbou na další hraniční obory biologie. Tato vzájemná vazba umožňuje jednak pomocí biologie a jí příbuzných vědních oborů rozvoj v technických vědách, ale také využitím inženýrských metod a postupů pokrok ve vědách biologických. Bionika má tedy umožňovat především úzký vzájemný kontakt při poznávání zákonitostí živé a neživé přírody a zajistit oboustranně výhodné využití výsledků tohoto výzkumu. Dnes se soustřeďuje především na studium živých struktur a procesů probíhajících v těchto strukturách, jako na podněty pro budoucí technické aplikace. Takto získané poznatky systematicky shromažďuje a využívá je v průmyslové výrobě buď formou nových výrobních procesů nebo přímo formou nových konkrétních výrobků.

Historie bioniky

Tento relativně mladý interdisciplinární vědní obor vznikl na přelomu 50. a 60. let, především zásluhou kvalitativně nového rozvoje v biologii, který byl umožněn prudkým vývojem technických věd po druhé světové válce. 
Poznatky ze studia a pozorování živé přírody jsou v technické praxi uplatňovány od pradávna. Příklady napodobování živých organismů technickými konstrukcemi existovaly mnohem dříve, než bionika vůbec vznikla, dají se najít v letectví či ve stavitelství. Například legendární Leoardo da Vinci se v 16. století inspiroval při stavbě svého létajícího stroje netopýry.

(Létající stroj Leonarda da Vinci)

První skutečně bionické studie a myšlenky se objevily až v první polovině minulého století. Průkopníky moderní bioniky se staly bratři Lilienthalové. Vytvořili práce jako "Biotechnika létání" (1925), "Ptačí let, jako umění létat". Sestrojili i stroj na měření síly mávajících křídel, parní stroj pro pohon letadel mávajícimi křídly apod. Organizovali i odborné semináře a konference např. přednášku v Postupimi na téma: Teorie ptačího letu.

(První létající stroj - Čajka č.1)

Dělení

Ze systematického hlediska můžeme bioniku rozdělit na bioniku:

• obecnou,
• systematickou
• a specificky použitou.

Úkolem obecné bioniky je především vyhledávat ty biologické struktury a procesy, které by mohly mít význam jako podnět pro realizaci technických a technologických zařízení, bez ohledu na to, zda je daný biologický systém již dostatečně znám a prozkoumán. Obecná bionika tedy především studuje všechny dosud poznané rostlinné a živočišné druhy a vyhledává nejnadějnější biologické principy. Při tomto studiu spolupracuje s mnoha dalšími biologickými vědami, jako je cytologie, histologie, fyziologie a další.

Systematická bionika systematicky zpracovává a třídí poznatky obecné bioniky. Velmi často také zpracovává informace a dokumentaci o problematice bioniky jako celku. Poznatky získané obecnou bionikou jsou většinou tříděny podle oborů použití a podle tematických skupin (např. na systémy aktivního a pasivního létání, tvarové profily organismů, submikroskopické struktury apod.)

Specificky použitá bionika již zajišťuje pro jednotlivé obory podrobné studium podnětů, vypracování modelů či prototypů výrobků. Dále pak zajišťuje v těchto jednotlivých oborech rozvíjení vhodných metod pro zpracování bionických poznatků. Zároveň shromažďuje požadavky průmyslu a předává je dále obecné bionice.