info

Vítejte na portálu Svět Produktivity

 

Mýty o managementu

vychozi obrazek clanek

Jak je možné, když manažeři používají „nejlepší metody a praktiky“, že dosažené výsledky neodpovídají očekávaným výsledkům? Článek obsahuje nejčastější mýty týkající se managementu podniku.  

Recepty na řízení podniků jsou plné "pravd", které neplatí

Experti analyzovali pády stovek podniků a konstatovali, že jejich šéfové postupovali podle toho, co je učili na manažerských kurzech. Pokud uvaříte jídlo přesně podle receptu a výsledek je špatný, chyba musí být v receptu. Zdá se tedy, že mnohé manažerské recepty nejsou správné.
Chyba může být i v tom, že některé přečtou manažeři povrchně. A výsledek se nedostaví. Základní problém však je, že podniky se nedají řídit podle receptů, které napsal někdo druhý. Neboť v nich není možné zachytit všechny podmínky a kontext podnikové situace. Výsledky jsou často tragické. Manažeři používají "nejlepší praktiky" a výsledky nepřicházejí.
Mnozí majitelé soukromých firem se vracejí do výkonného managementu svých podniků. Jako důvod uvádějí, že najatí profesionální manažeři za pár let vyhnali z jejich firem zdravý rozum. Jaké tedy jsou manažerské "pravdy", které pravdami nejsou?

Omyl procesního řízení

Dobrá výkonnost podniku se prý dosahuje zavedením procesního řízení. To zřejmě dobře funguje v automatizovaných procesech, kde řízením vstupů do procesu dosáhneme přesně očekávané výstupy z něj. Podnik však není stroj, ale živý organismus. Živé systémy se adaptují a určité vstupy způsobují vždy jiné výstupy. Na jejich řízení jsou nutné zcela jiné principy než na řízení neživých strojů.
Je zábavné sledovat, jak tvrdohlavě procesní inženýři a analytici prokreslují své procesní diagramy a mapy. A doufají, že s nimi dokáží "optimalizovat" živý organismus. Pak nastupuje skupina auditorů, certifikátorů a dalších alibistů, kteří kontrolují, zda "podnik pracuje podle procesních popisů". Celý nesmyslný systém obvykle doplní dalšími zbytečnými činnostmi, které postupně znemožní podniku normálně pracovat. Připomeňme si, že původním záměrem bylo zvyšování výkonnosti podniku.
Zeptejte se procesních inženýrů, jak přiřadit k procesním popisům vlastnosti jako adaptabilitu, sebeobnovu, učení se nebo sebezáchovu. Opisování procesů je třeba, abychom jim lépe porozuměli a mohli je zjednodušit, zlepšit. Procesní řízení je však řízení stroje, k řízení živého organismu třeba přistupovat jinak.

Tajemství struktury

Už samotný pojem organizační struktura je nesmysl. Organizace je vnitřní fungování prvků v systému, vazby a interakce mezi nimi a struktura jsou vnější projev organizace. Často si pleteme následek s příčinou.
Pokud nakreslíme "optimální" strukturu, to ještě neznamená, že budeme mít fungující organizaci. Můžeme si kreslit organizační diagramy od výmyslu světa, ale podstatné je, jací lidé budou v této struktuře. Jak budou vzájemně komunikovat, spolupracovat, učit se. Jaký společný jazyk budou používat.

Strategie a vize

Manažeři ročně prosedí celé dny na workshopech, kde definují vize, strategické plány a cíle. Většinou konstatují, že až na problémy s jejich realizací všechno funguje. Je to úsměvné. Strategie není to, co manažeři říkají, plánují a prezentují, ale to, co skutečně dělají. To, co dokáží uskutečnit.
Ve chvilce upřímnosti každý manažer přiznává, že jeho hlavní problém je rozdíl mezi plány a realitou. Problémem může být tvrdohlavé setrvávání na naplnění strategie. Protože okolí podniku, podmínky na trhu, aktivity konkurentů a mnoho dalších faktorů se mění tak rychle, že důležitou schopností podniku se stává strategická flexibilita. Tedy schopnost reagovat na změny, korigovat strategii, napravovat chyby a učit se.

Riziko a odvaha

Oblíbený je mýtus, že všechna rozhodnutí managementu třeba zbavit rizika. Mnozí podnikatelé se usmívají při vzpomínkách na začátky svých firem, kdy společnost rostla neskutečnou rychlostí a oni ani nevěděli, co nevědí. Měli však odvahu, nadšení a energii.
Určitě není namístě, aby firma uváděla na trh nevyzkoušené výrobky a vystavovala je riziku svých zákazníků a svou pověst. Pokud však bude firma prosévat inovativní nápady sítem analýzy rizika a návratnosti investic, tak se může stát, že nejlepší myšlenky zabije hned na začátku. Slovenské firmy jsou plné ustrašených alibistů, kteří posílají stovky mailů a analýz nebo neudělají raději nic, než by se odhodlali na velký odvážný projekt.

Poslouchejte zákazníka

Otázkou je, zda opravdu posloucháme zákazníka, nebo necháme za něj mluvit někoho jiného. Například papírové průzkumy trhu, sebevědomých a "neomylných" manažerů, analytiků od stolu, vývojových pracovníků, kteří někdy živého zákazníka a jeho procesy, ani neviděli.

Zákazníka musíme poslouchat a přizpůsobovat výrobky, služby a procesy jeho představám. Na druhé straně ho však poslouchat nesmíme. Kdyby se Steve Jobs před pěti lety ptal lidí, jak si představují iPhone nebo iPad, tak bychom dnes možná stále ťukali do klasické klávesnice.

Změny a inovace

Jsou neustálé změny a inovace důležité? Kromě dotazů typu co měnit, co se má změnou dosáhnout a jak ji provést, jsou možná ještě důležitější otázky: co neměnit, co zachovat, co je neměnné jádro našeho podnikání, základní hodnoty a naše identita.
Základem změny je konzervace. Každou klíčovou změnu do nového stavu musíme zafixovat, stabilizovat, dostat do podnikové DNA. Mnozí najatí manažeři nastupují do pozic v podnicích a předkládají plány na velké změny. Pouze málo z nich se ptá svých předchůdců, co funguje, co je zásadní, jaké jsou "geny zakladatele". Co je skála, na níž třeba stavět.

Hledači Garcii

Hlavní je mít ve firmě špičkové zaměstnance. Podnikatele a zlepšovatele. Mít ve firmě egocentriky, příživníky a lidi, kteří nevědí nebo nechtějí, investovat do nich a usilovat o jejich spokojenost, je nejlepší cesta, jak podnik zlikvidovat.
Jsou společnosti, kde jsou pracovníci až tak spokojeni, že se jim už ani nechce pracovat. Během španělsko-americké války ve druhé polovině 19. století potřeboval americký prezident William McKinley doručit depeši vůdci kubánské povstalecké armády Mirtastadu Garciovi, který se před španělskými vojáky skrýval na neznámém místě v džungli. Prezident zavolal nadporučíka Andrewa Rowana a dal mu úkol najít C. Garciu a doručit mu zprávu. Voják se neptal, kdo je Garcia, kde ho najde a jak se k němu dostane. Převzal roli, odešel a za tři týdny se vrátil do Washingtonu s vyřízenou povinností.
Svět podniků a podnikání se změní. Nebude možné detailně popsat strategické cíle a přesné postupy k nim. Pracovníci, kteří budou vyžadovat přesné instrukce, nebudou potřební, protože strategie bude často formulována takto: "Najděte Garciu!" Ti, kteří ho najdou a splní svou misi, se stanou lídry.

Co je komunikace

Naším klíčovým problémem je komunikace. Musíme lépe komunikovat. Takto definují v mnoha podnicích hlavní problém.
Někteří si pod komunikací představují výměnu informací, další integraci počítačových prostředků, otevřený dialog, zpětné vazby, empatii, vizualizaci informací atd. Je těžké lépe komunikovat, pokud nemáme společný jazyk.
Na zlepšení komunikace se zavedou formuláře, porady, workshopy, informační tabule, pozvou se psychologové, moderátoři nebo mediátoři. Komunikace není výměna informací ani konverzace, ani vcítění se do pocitů druhého člověka. Je to druh interakce, jehož následkem je vzájemná koordinace akce, činností a operací. Je to tedy základní podmínka jakékoliv změny nebo inovace. Při mnoha specializovaných jazycích v podniku je účinná koordinace akce problematická. Podniky potřebují integrátory jazyka a systémů. Specializace je nebezpečná, potřebujeme propojovat odbory a vytvářet společný jazyk.

Řešte odměňování

Stimulací zvenčí nikdy nenahradíme vnitřní motivaci, která obvykle nevychází z dosahování finančních cílů. Pokud akcionáři podniku definují finanční cíle a ukazatele na jejich dosažení, lidé udělají vše pro to, aby jich dosáhli. Pokud jsou definovány nesmyslné nebo nereálné cíle, lidé udělají vše pro to, aby jich dosáhli. I za cenu zničení podniku, virtuálních restrukturalizaci a podvodů.
Peníze nemotivují, ale často lidi vedou k nelogickým a nesmyslným trikům a projektům, které můžeme vidět v současné ekonomice všude kolem nás. Lidí motivuje smysl toho, co dělají. Co je tedy smysl podnikání? Podnikání musí přinášet užitek a dávat smysl - hladovému dát jíst, žíznivému dát pít, postarat se o pocestného, obléci nahého, navštívit nemocného...

Řád jako opak volnosti

Kromě současných podniků, v nichž jsme z lidí udělali stroje, pracující podle přesně definovaných postupů, vyplněného excelovské tabulky a formuláře, budeme stále více potřebovat podniky, kde pracují kreativní lidé. Takoví, kteří vidí svět jako celek, více využívají pravou mozkovou hemisféru, umí hledat netradiční řešení, navrhovat krásné výrobky, probouzet v druhých lidech radost a nacházet smysl našich aktivit.
Potřebujeme i lidi, kteří svou nedisciplinovaností, odvahou a volností překonávají staré paradigmata. Jsou "manažerské pravdy", které pravdami vůbec nejsou. A jsou mnohé oběti těchto "pravd". Dá se tomu předejít? Určitě. Stačí používat to, na co v managementu podniků už skoro nezbylo místo. Zdravý rozum.

Deset "pravd"

  1. Dobrou výkonnost podniku lze dosáhnout procesním řízením.
  2. Chce to optimální organizační strukturu.
  3. Je třeba mít správnou vizi a strategii.
  4. Všechna rozhodnutí managementu je třeba zbavit rizika.
  5. Je nutné více poslouchat zákazníka.
  6. Firma potřebuje neustálou změnu a inovace.
  7. Důležité jsou investice do zaměstnanců a jejich spokojenost.
  8. Klíčovým problémem je komunikace, potřeba lépe komunikovat.
  9. Potřebný je dobrý systém odměňování a finančních bonusů.
  10. V podnicích je důležitý pořádek, dodržování standardů a disciplína.

Klíčová slova:

Inovaceorganizační strukturaStrategieZaměstnanciOdměňováníManažerZákazníkRizikoProcesní řízeníKomunikace

Zdroj:

www.centrumpi.euhttp://www.ipaslovakia.sk